CO JE TO NAIVNÍ UMĚNÍ

Co je to naivní umění?

Takovéhle rozhovory zažívám docela často:

• „Jééé, ahoj, tak co, jak se máš, co děláš?“
• „Ále jó, jde to… Tak maluju… Co ty?“
• „Jo, my teď taky malovali.“

Nebo:

• „Tak jsem si přečetla tu tvou knížku.“
• „Jo? A jak se ti líbila?“
• „No nasmála jsem se. Akorát nechápu, proč jsi ji nazvala Naivní detektivka z knihovny. Vždyť vůbec není naivní. Mně připadala docela rafinovaná.“

Jsou to zajímavé situace. A v první řadě musím říct, že velmi milé! Cítím, že hovor je veden v přátelském duchu a že jde o skutečně projevený zájem. A tak nedorozumění a nepřesnosti s úsměvem přecházím.

Ale vzhledem k tomu, že jsem si slovo naivní dala tak trochu „do štítu“, rozhodla jsem se, že se teď pokusím vypíchnout jeho další významy. Zkrátka začnu vysvětlovat, že nejsem žádná naivka.

Takže: Co je to naivní umění? Co jsou to naivní obrázky?

Pokud chcete suchou, avšak erudovanou definici, uděláte nejlépe, když si heslo „naivní umění“ najdete na Wikipedii. Pokud byste se ale rádi něco o naivním umění dozvěděli od člověka, který maluje a sem tam i své obrazy pod označením naivní vystavuje, čtěte dál.

Hned na začátku musím pojem naivní umění trošku zrelativizovat. V mnohém si totiž my, co malujeme, „jak nám zobák narostl“ (nebo teda spíš „jak nám štětec do ruky padl“), protiřečíme. Jde totiž o tvorbu lidí bez akademického vzdělání, kteří se často za umělce vůbec nepovažují. Mají své jiné povolání nebo jsou již v důchodu, mnohým z nich se dokonce označení umělec i příčí, přijde jim nepatřičný. („Prostě maluju takový obrázky,“ řeknou.) Pro kulturního teoretika je naivním umělcem ten, kdo nemyslí na diváka, natož na kupce, kdo maluje čistě pro radost a často se i ostýchá své obrázky někde vystavovat. Zkrátka jen zachycuje to kolem sebe a v sobě tak, jak umí - čili jednoduše. Takže žádná pravidla perspektivy, stínování, proporce postav. Naivní umění je blízké dětské čistotě, jednoduchosti, spontaneitě, ale často i emoční expresi. Většinou bývá figurální a zobrazení lidé nebo zvířata se účastní svých příběhů. A příběh může být zasazen do tradičního prostředí, současného moderního světa, ale i do světa fantazie.

Pro obrázky, které už počítají s komerčním využitím a jistou líbivostí, takže jsou malovány s ohledem na zákazníka, mluvíme jako o naivistických obrázcích. Nemyslím to nijak hanlivě a mnohé naivistické obrázky jiných malířů mám ve velké oblibě. Sama některé své obrázky nikomu neukazuji a u některých jsem zase naopak ráda, když svého kupce najdou, případně je rovnou maluji na objednávku.

Existuje několik knížek, které zájemcům umožní hlubší nahlédnutí do pojmu naivního umění a pomohou jim najít spoustu úžasných malířů a naivních obrazů napříč dobou a zeměmi. Za všechny bych doporučila knihu Antona  Kollára Jak jsem poznával a sbíral naivní umění (nakladatelství Albert, 2007).

A které naivní malíře bych vám ráda představila já? O tom někdy příště.