Blog

Co je to naivní umění?

Takovéhle rozhovory zažívám docela často:

• „Jééé, ahoj, tak co, jak se máš, co děláš?“
• „Ále jó, jde to… Tak maluju… Co ty?“
• „Jo, my teď taky malovali.“

Nebo:

• „Tak jsem si přečetla tu tvou knížku.“
• „Jo? A jak se ti líbila?“
• „No nasmála jsem se. Akorát nechápu, proč jsi ji nazvala Naivní detektivka z knihovny. Vždyť vůbec není naivní. Mně připadala docela rafinovaná.“

Jsou to zajímavé situace. A v první řadě musím říct, že velmi milé! Cítím, že hovor je veden v přátelském duchu a že jde o skutečně projevený zájem. A tak nedorozumění a nepřesnosti s úsměvem přecházím.

Ale vzhledem k tomu, že jsem si slovo naivní dala tak trochu „do štítu“, rozhodla jsem se, že se teď pokusím vypíchnout jeho další významy. Zkrátka začnu vysvětlovat, že nejsem žádná naivka.

Takže: Co je to naivní umění? Co jsou to naivní obrázky?

Pokud chcete suchou, avšak erudovanou definici, uděláte nejlépe, když si heslo „naivní umění“ najdete na Wikipedii. Pokud byste se ale rádi něco o naivním umění dozvěděli od člověka, který maluje a sem tam i své obrazy pod označením naivní vystavuje, čtěte dál.

Hned na začátku musím pojem naivní umění trošku zrelativizovat. V mnohém si totiž my, co malujeme, „jak nám zobák narostl“ (nebo teda spíš „jak nám štětec do ruky padl“), protiřečíme. Jde totiž o tvorbu lidí bez akademického vzdělání, kteří se často za umělce vůbec nepovažují. Mají své jiné povolání nebo jsou již v důchodu, mnohým z nich se dokonce označení umělec i příčí, přijde jim nepatřičný. („Prostě maluju takový obrázky,“ řeknou.) Pro kulturního teoretika je naivním umělcem ten, kdo nemyslí na diváka, natož na kupce, kdo maluje čistě pro radost a často se i ostýchá své obrázky někde vystavovat. Zkrátka jen zachycuje to kolem sebe a v sobě tak, jak umí - čili jednoduše. Takže žádná pravidla perspektivy, stínování, proporce postav. Naivní umění je blízké dětské čistotě, jednoduchosti, spontaneitě, ale často i emoční expresi. Většinou bývá figurální a zobrazení lidé nebo zvířata se účastní svých příběhů. A příběh může být zasazen do tradičního prostředí, současného moderního světa, ale i do světa fantazie.

Pro obrázky, které už počítají s komerčním využitím a jistou líbivostí, takže jsou malovány s ohledem na zákazníka, mluvíme jako o naivistických obrázcích. Nemyslím to nijak hanlivě a mnohé naivistické obrázky jiných malířů mám ve velké oblibě. Sama některé své obrázky nikomu neukazuji a u některých jsem zase naopak ráda, když svého kupce najdou, případně je rovnou maluji na objednávku.

Existuje několik knížek, které zájemcům umožní hlubší nahlédnutí do pojmu naivního umění a pomohou jim najít spoustu úžasných malířů a naivních obrazů napříč dobou a zeměmi. Za všechny bych doporučila knihu Antona  Kollára Jak jsem poznával a sbíral naivní umění (nakladatelství Albert, 2007).

A které naivní malíře bych vám ráda představila já? O tom někdy příště.

Zimu a Vánoce maluji ráda. Možná proto, že mám ráda modrou barvu, které jsou moje zimní obrázky plné. Přitom by měly být Vánoce bílé... Tak jak to je? Ale, co to budu popisovat. Ukážu vám raději pár vánočních obrázků. Začnu ale rámem zrcadla. I ten se dá pomalovat. Tak hezké Vánoce!

A když napadne sníh, je to radost a krása. Tolik radujících se dětí! Na tomto obrázku jsem ten počet trochu přehnala. Alespoň já jako lyžařka bych měla pocit, že už se tam nevejdu. Však taky i jednomu sněhulákovi to přijde postavené na hlavu:

Sněhuláky vůbec maluji ráda a často je i polidšťuji.

I sněhulák ví, co je to nákupní horečka:

 Nááám, nááám, náááárodiiiil seeee... 

Máte už vánoční stromeček?

A jedéééém!

Přeji vám hezkou a pohodovou zimu.

Šťastné a veselé Vánoce vám všem!

Krásný Štědrý den!

Čas podzimu, čas dobrého vína.

Připíjím všem na zdraví! 

Pro potěchu a k pokochaní tu tentokrát najdete naivní obrázky, k nimž mě inspirovali vinaři a milovníci vína.

Překvapivě řadu vinic a míst s vínem spojených jsem namalovala ještě dřív, než jsem je navštívila. To je případ i obrázku vinařských sklípků Petrov-Plže:

Inspirací zůstávají cesty po Moravě, Slovensku a Rakousku. A to nejen mé, ale právě zájemců o naivní obrázky, kteří mě k malování vinic pobídli. Tady jsme u Mikulova:

A jedna malá soukromá vinička:

 A ještě jedna naviní vinice. Tentokrát hodně přerostlá, ale pohodová. Našla zalíbení na Slovensku:

A aby byly moje naivní obrázky vinic kompletní, tak v sekci Obrazy ke koupi můžete ještě najít obrázek Chvilka odpočinku.

Tak na zdraví vám všem!

Naivní obrázky jsem začala malovat nezáměrně. Vždy se mi sice naivní styl líbil, ale úplně na začátku jsem chtěla trefit barvy starých mistrů. Barvy malířů, jejichž obrazy jsem vídala v galeriích a v zámeckých expozicích. Tak vznikaly mé první pokusy. A protože jsem od dětsví všude na každý kousek papíru malovala koně, nějak se to sešlo, a tak mé první pokusy jsou kombinací touhy namalovat si koně a vzhlížením ke starým mistrům.

Naivní obrázky jsem ale začala malovat záhy po té. Namalovala jsem první létající balón a věděla jsem, že – tudy! A tak se i mí koně dostali na naivní obrázky. 

Velká Pardubická... má mnoho příznivců a odpůrců. Naivní malíři mají tu výhodu, že mohou ovlivnit, co se na jejich obrázku dít bude a co ne. Takže – u mě je to bez katastrof.

Takže já to vidím tak, že naivní obrázky a koně jdou dohromady. Teď mě napadá nafotit a zasdílet s vámi ještě další obrázky koní, které jsem dřív namalovala. Takže pokračování konské tematiky bude. Ale asi si to nechám na jaro, to se poběží derby.

Dva naivní obrázky s koňmi ještě najdete na mých stránkách v sekci Obrazy ke koupi. Můžete se k nim dostat rovnou odtud, když kliknete na jejich názvy: Galopy a Dostihové odpoledne.

Tak ať vám koně jdou! 

Jaká místa, která jste při cestování navštívili, byste si uměli představit na obrázku ode mě? 

Kdo z vás viděl živě Pravčickou bránu, pochopí, že tohle na malířku zapůsobí. :-) 

Zapomenout nejde na výstup na Téryho chatu ve Vysokých Tatrách.

To výlet na Hrušov byl o mnoho pokojnější.

Tajch Klinger v Banské Štianvnici? Učiněná pohoda.

A na Čapkově Strži u Dobříše je to pro mě ispirující v každém ročním i denním období, za každého počasí. Moje milované místo.

Jaká místa jsou inspirující pro vás? 

Dobrý den, zdravím vás z Prahy. A Praha se na mých obrázcích také objevuje. Sice ne tak často, jak by se na rodačku slušelo, ale třeba se to časem změní.

První obrázek s motivem Prahy jsem namalovala na zakázku, pro holčičku, která chodila s babičkou – garderobiérkou – do zákulisí Národního divadla. Obrázek hned po svém vzniku zaujal i zástupce izraelské galerie naivního umění GINA. Holčička s babičkou ale dostaly přednost. Obrázek jsem nazvala NÁROD SOBĚ A MNĚ TAKY.  Obrázek vyšel i jako pohlednice, a pokud zrovna není vyprodán, můžete ho najít mezi dalšími mými pohlednicemi v e-shopu Pohlednictví. 

Další můj naivní obrázek s pražskou tématikou vznikl díky inspiraci knihou Ilony Borské Moje město, otázka. Její vtipné postřehy o historii Prahy a věta o kněžně Libuši: „Ať žila, nebo ne, bylo po jejím,“ dala vzniknout obrazu LIBUŠKA, TA KTERÁ VIDÍ MĚSTO VELIKÉ, kde holčička s copánky s rodiči kouká na Prahu z oblíbeného vyhlídkového místa na Vyšehradě. Obraz našel svou majitelku v Brně.

Moc hezká práce pro mě byla GARÁŽ NA NOVÉM SVĚTĚ. Markéta a Pavel bydlí na Novém Světě a jejich garáž se každý měsíc proměňuje v místo plánovaného, ale i spontánního setkávání přátel a kolemjdoucích. Můj obrázek se díky nim dostal i do pořadu ČT Metropole a do knížky Petra Sojky Příběhy pražských dvorků.                                         

Obrázek ELIŠKA NA PETŘÍNĚ vznikl jako pocta Elišce Junkové. Tato automobilová závodnice strávila konec svého života pod Strahovem a v pražském parku na Petříně ji lidé mohli potkávat s jejím jezevčíkem. Pejskaře maluji moc ráda. A obrázek našel svého majitele na výstavě INSITA Praha, kterou každoročně pořádá malířka Alexandra Dětinská.     

Zatím nejnovější obraz s pražskou tématikou má název JDEME ŤUKAT DO MANDLÍ. Namalovala jsem ho knihovnici a spisovatelce Míše (Myši) Krýslové k narozeninám a zachycuje inspirující místo na Petříně – sad mandloní pod americkým velvyslanectvím. A ťukání tu odkazuje na metodu EFT. O Myši a naší vzájemné spolupráci se můžete dočíst něco víc ZDE.

Aby byl výčet obrázků s pražskými motivy kompletní, nesmím zapomenout za výstavu PRAHA – BRNO – BRATISLAVA, která se uskutečnila ve spolupráci s brněnským malířem Dušanem Chaloupkou a slovenskou malířkou Adžanou Modlitbovou v Brně v roce 2022.                                                  

A vznikla i olejomalba s hvězdářskou kupolí jedné školy na náměstí Míru. V dálce zahlédnete Žižkovskou věž.

A ještě jsem našla "Střelák" neboli Střelecký ostrov.

Jak vidím, na to, že maluji od roku 1998, těch pražských obrázků nevzniklo moc. Možná je na čase to změnit.

Máte sami představu o pražském motivu nebo místě, ze kterého může vzniknout obrázek? Nebo chcete takový obrázek mít?